Vděčné postavy loupežníků se pro zpestření matematiky dají využít všude tam, kde něčeho ubývá - odčítání, dělení apod. Například po seznámení s principem zaokrouhlování můžeme žákům vyprávět pohádku
V zemi Matemánii, kde bydlí všechna čísla, co jich jen je, žije loupežník jménem Zaokrouhlák. Všichni obyvatelé Matemánie se ho moc bojí. Nikdy totiž nevědí, jestli je Zaokrouhlák zrovna dnes neokrade. Loupežník se totiž každé ráno, když se probudí, rozhodne, jestli dnes bude zaokrouhlovat na jednotky, desítky nebo stovky, nebo tisíce nebo...
Ve Dnech desítek to mají všechna čísla končící na 0, 5, 6, 7, 8, 9 dobré. Ta s nulou jsou v pohodě, loupežník si jich ani nevšimne, protože jsou už okrouhlá. Čísla končící na 5, 6, 7, 8, 9 nejen že o nic nepřijdou, ale Zaokrouhlák jim dokonce přidá do deseti, takže se zvětší, mají na konci také nulu a stanou se tak okrouhlými. Z Šestnáctky je rázem Dvacítka, z Třicetosmičky Čtyřicítka atd. (zde je prostor pro další příklady...) Zato čísla končící na 1, 2, 3 a 4 se třesou strachy. Které padne Zaokrouhlákovi do rukou, to o všechny jednotky přijde; z Jedenáctky je Desítka, ze Třicetdvojky Třicítka, z Padesáttrojky Padesátka (zde je prostor pro další příklady...). Ovšem ve Dnech stovek je se všemi čísly pod padesát konec - pokud na ně Zaokrouhlák padne, jsou z nich úplné nuly! A ve Dnech tisíců (o dalších nemluvě) je to hotová pohroma! Naštěstí má Zaokrouhlák nejraději Dny desítek. Zrovna dnes si je zase vybral. Vesele si vykračuje po lesní cestě a rozhlíží se, kde by koho obral (nebo komu přidal - inu, je to velmi podivínský chlapík). Tamhle běží Stopadesátosmička!
"Ruce vzhůru, nebo střelím!" zahřímá Zaokrouhlák. Stopadesátosmička se třese, protože neví, jaký den si dnes loupežník vybral. Ten hrábne do kapsy, dvě Stopadesátosmičce přidá, a ta hned o kousek vyroste; je z ní Stošedesátka! Pak ji loupežník milostivě propustí a Stošedesátka utíká, aby varovala všechna čísla, která končí na 1, 2, 3 a 4:
"Schovejte se, dnes je Den desítek!" A čísla utíkají, schovávají se, ale Zaokrouhlák přece jen někoho chytí; Pětsetdvacetčtyřka se bohužel scvrkne na Pětsetdvacítku (zde je prostor pro další příklady...).
Možná vás napadne, že jednoho dne v Matemánii zbudou jen samá okrouhlá čísla; kdepak - vždyť se každý den, každou hodinu, každou minutu rodí čísla nová, tak jako naše miminka! Zdá se vám nespravedlivé, že jeden Zaokrouhlák udržuje ve strachu celou zemi? Inu tak je to v Matemánii zařízeno; vždyť ten náš loupežník ani jinak jednat nemůže...
Učitel čte pohádku podruhé a na vhodných místech se ptá žáků, např.:
„Ta s nulou jsou v pohodě, loupežník si jich ani nevšimne" - proč?
„Čísla končící na 5, 6, 7, 8, 9... z 16 je 20" - učitel dává další příklady, žáci doplňují
(stejně tak dále „čísla končící na 1, 2, 3 a 4...z 11 je 10...")
Co se stane ve Dnech stovek se všemi čísly pod padesát?
„Ze 158 je 160 a utíká varovat" - která čísla?
„524 se scvrkne na 520" - učitel nebo žáci dávají další příklady
Žáci si rozdělí role: jeden je loupežník, ostatní si napíší na cedulku nějaké x-místné číslo, končící na různé číslice (učitel dohlédne, aby všichni neměli totéž; nebo učitel připraví cedulky předem sám). Pak se všichni procházejí po třídě. Najednou loupežník zvolá: „Ruce vzhůru, nebo střelím." Všichni se zastaví, zvednou ruce nad hlavu a loupežník si vybere jednoho, kterému vezme cedulku a číslo na ní přepíše podle toho, pro jaký den se rozhodl. Oslovený se na cedulku podívá a zvolá: „Schovejte se, dnes je Den ...!" Pak všechna čísla, která by byla okradena (snížena), utečou k tabuli. Společně s učitelem žáci zkontrolují, zda utekla správná čísla, a každý řekne, co by z něj bylo, kdyby se dostal Zaokrouhlákovi do rukou. Potom je určen další loupežník, žáci si vymění čísla, a hraje se znova.
Po takové dramatizaci stačí i obyčejné písemné cvičení uvést: „Teď je každý z vás loupežník Zaokrouhlák a vyhlásili jste Den desítek. Všechna tato čísla se vám dostala do rukou. Co s nimi uděláte?" a žáci se mu budou věnovat mnohem dychtivěji. Motiv loupežníků se přímo nabízí i pro dělení: rozdělují si lup rovným dílem. Můžeme vyrobit kartičky s obrázky jednotlivých loupežníků a papírové mince nebo váčky s udanou hodnotou (jakoukoli).
Příklad jedné hry ve skupinkách:
Mezi loupežníky jsou všelijací podivíni; tihle uloupí vždy přesně tolik zlatých, aby šly rozdělit beze zbytku. A navíc mezi sebou soutěží, kdo víckrát uloupí násobek téhož čísla...
Každý z „tlupy" (ze skupinky) si vybere jednoho loupežníka, kterým se pro tuto chvíli stává. Je možné si i rozdělit role (vůdce - rozhoduje případné spory, hlídka - kontroluje výpočty, mluvčí - komunikuje s učitelem apod.). První hráč si vezme jednu minci, obrátí ji a řekne takový příklad, aby číslo na minci bylo jeho výsledkem (např. pokud si vytáhl 54, řekne 6 x 9 = 54, nebo 9 x 6 = 54). Potom si minci položí před sebe, dává si k sobě ta čísla, která tvoří stejnou násobilku (např. 54 k 18 a 24 - jsou to násobky šesti). Na řadě je další hráč. Hraje se do vybrání všech mincí. Vyhrává loupežník, který shromáždil nejvíce mincí z jedné (libovolné) násobilky.
Žáky hra na loupežníky baví, nadšeně se vžívají do svých rolí, a to, že při tom počítají, nevnímají jako učení. Navíc „v tlupě" rozvíjejí své organizační, sociální a komunikativní dovednosti.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.